Tak jsem si byl před odjezdem na dovolenou do Španělska v pauze mezi malováním levé a pravé stěny svého nového würzburgského bytu sednout na seznamovací pohárek dobrého vína se svoji novou šéfovou místního baletu (jen na okraj, něco takového je v českých podmínkách zcela nemyslitelné). A tak jsme hodinu přijemně plkali a povídali si o životě v Čechách i Německu. Když jsem jí vylíčil, co se v Brně děje a jak se šéfové chovají k lidem, tak jí její krásné oči málem vylezly z důlků, německá sebekontrola selhala. Řekla mi na to jedinou větu: Slušné mezilidské chování a vztahy snad jsou a musí být standardem!
Srovnejte sami:
Německo: Anna Vita, šéfka baletu Würzburg. Renomovaná extanečnice v Düsseldorfu, vynikající a originální choreografka, skvělá manažerka, a vynikající osobnost a taky normální člověk. Dokonce mne při odchodu objala. Žádné politické tlaky na výkon funkce, kterou získala ve výběrovém řízení.
Česko????? Kde domov můj?
---------------
Německo: Detailní plán práce do konce sezóny pro každého zaměstnance již na konci května staré sezóny.
Česko? Kancelář 1 neví ani v den porady, co se tam bude dít, případně, co je tam potřeba přinést, nedej bože to říci v kanceláři 2
---------------
Německo: V Brně odchází 15 tanečníků - No to bude mít dost dopad na provoz ne?
Česko: To je normální fluktuace :)))
A to je vše z dnešní krátké barcelonské úvahy. Sůl mi tu propláchla mozek. Občas je potřeba osvěžit závity zapadané v tíze staré špíny.
PS. Trestní oznámení pro pomluvu již bylo podáno. Kauza jede.