Cesta do hlubin Santiniho duše

shadow

Po delší době jsem měla možnost začíst se do historického románu. Přiznám se, že to není žánr, který bych cíleně vyhledávala, o to větší bylo překvapení, když mě kniha pohltila tak, jako už dlouho žádná. Mít více času, tak je to záležitost maximálně na jeden víkend, protože tato kniha vás chytí a nepustí.

Hledáte-li dárek na poslední chvíli nebo si chcete sami zpříjemnit sváteční dny čtivou knihou, pak vám můžu knihu Santini jednoznačně doporučit. Pokud se vám dostane do ruky, zahleďte se pozorně na její obálku, ta je totiž vše říkající. Poměrně dlouho jsem nevěnovala pozornost podnázvu této knihy, ale čím víc jsem se nořila do textu, tím více mi byl jasnější.

Román Santini: peklem duše k světlu světa je dalším z děl Jaroslavy Černé, která své čtenáře přenáší do naší minulosti. Jak už název napovídá, hlavním hrdinou je světoznámý architekt Jan Blažej Santiti Aichl. V 31 kapitolách autorka popisuje 36 let života tohoto věhlasného architekta. Z mého pohledu mají historické romány jeden nešvar a to, že kromě samotného děje dostane čtenář často také velmi obsáhlou historickou omáčku, se spoustou postav, ve kterých se po chvíli přestane orientovat. V tomto románu se autorka soustředí opravdu pouze na klíčové osoby a historický kontext je jen naznačen v místech, kde je to nezbytně nutné. V knize tak není nic, co by odvádělo pozornost nežádoucím směrem a pro čtenáře se otvírá Santiniho svět.

Napsat knihu o Santiniho životě a díle, by vzhledem k rozsahu jeho činnosti nebyl problém, ale napsat ji tak, aby se nezměnila pouze na výčet jednotlivých staveb, to už by se mohlo jevit jako komplikace. Pokud se do této knihy začtete, velmi rychle poznáte, že to, co se před vámi otevírá je Santiniho duše. Duše, která je vedena Bohem i Ďáblem. Duše prozářená světlem, které se odráží v jeho stavbách, i duše zatemněná pochybnostmi a výčitkami, které vedou až do nejhlubší temnoty.

To, co autorka svým čtenářům nabízí je mnohem více, než jen přehled architektonické tvorby. Ukazuje Santiniho mimořádný cit pro vnímání ducha jednotlivých budov i míst. Naprosto magicky působí popis krajiny na současné Zelené hoře. Každému, kdo toto místo navštívil, se musí vybavit pohled na rybník a jen stěží si lze představit, že někdy byl kopec nad ním zcela holý. Právě vznik Zelené hory je v knize zachycen takřka od základního kamene. A stejně jako sem, i na další z mnoha míst, pod jejichž vznikem se může Santini podepsat, se budete chtít po otočení poslední stránky vypravit. Je to právě ona jedinečná energie jednotlivých staveb, kterou dokázala autorka mimořádně zachytit, která vás bude lákat.

Santini jako člověk, Santini jako architekt, Santini jako manžel a otec. Všechny tyto podoby jednoho člověka dokázala Černá popsat s empatií a citem. Ukázala, že i hluboké osobní tragedie mohou vést k osobnímu růstu. Nechává Santiniho trpět, aby se posunul dál na své životní cestě. V žádném případě však čtenáře nenudí. Naopak, vtahuje ho do děje a nechává jej prožít s hrdinou jeho radosti i starosti.

Pokud bych měla hledat něco, co bych této knize vytkla, pak jsou to místa, kde se Santini stává otcem, po určité době už začínáte tušit, že s největší pravděpodobností mu bude opět oznámeno další těhotenství. Kdyby byla kniha delší, asi by to až tolik nerušilo, ale vzhledem k rozsahu to působilo poněkud monotematicky. Je to ovšem jen drobný detail na celkově výborném díle, které jednoznačně stojí za přečtení. 

Za poskytnutí knihy k recenzi, děkuji nakladatelství MOBA.

Autor

Stanislava Otrubová
Stanislava Otrubová

Absolventka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, v současné době na mateřské dovolené, celoživotně poznamenaná závislostí na knihách.