Premiérová Tosca nezklamala

shadow

V pátek 15. května jsme mohli shlédnout tuto vášnivou, tragickou a dramatickou operu v režii Jiřího Heřmana, jehož inscenační nápady zanechaly hluboký dojem. Působivé hudební nastudování pod taktovkou Jakuba Kleckera velmi energicky podpořilo původní italské libreto.

Již od počátku na diváka zapůsobila monumentální scéna představující kostel Sant’Andrea della Valle, kde probíhalo první dějství. Velké bílé stěny kostela byly doplněny o několikametrové rozsáhlé plátno na pravé straně, křížené uličky podél lemované vysokými černými stojany na svíce vedly daleko za scénu a v popředí bylo umístěno pár lavic. Velmi realistické zobrazení se výměnou za stůl, křesla či postel ve druhém dějství nebo otočením a vyvýšením podlahy v posledním dějství rychle, plynule a přitom s napětím proměňovalo v úřadovnu, ložnici a popraviště. Strohé a kontrastní užití jasných barev, černé a bílé, podtrhlo agresivní dramatičnost veškerého dění na jevišti. Monumentální, avšak čistou scénografii Pavla Svobody doplnila autentická videoprojekce ze života Marie Callas na počátku a poněkud příliš popisné obrazy hradeb promítnuté při tragickém konci. Kostýmy Alexandry Gruskové šly ruku v ruce s prostorovým řešením svou elegantní jednoduchostí a skupinovou uniformností (jeptišky, ministranti). Klasické šaty a obleky hlavních postav tak nenásilně vynikly a svým moderním pojetím se divákům více přiblížily. 

            Maida Hundeling v roli hlavní postavy Florie Toscy se svých sopránových partů zhostila s grácií, patřičným sebevědomím a neobyčejnou citovostí. Dokázala projevit nehynoucí vášeň, beznadějné zoufalství i malichernou žárlivost ve všech pasážích, včetně těch náročnějších a nejexponovanějších. Plný, pronikavý a bohatě vybarvený hlas Mickaela Spadacciniho vyniknul v roli Maria Cavaradossiho, který se svým okouzlujícím charismatem vystupoval naprosto přesvědčivě. Bezchybně využil svého talentu i v technicky obtížných áriích a společně se svou hereckou kolegyní M. Hundeling sklidili po zásluze v průběhu inscenace nejeden bouřlivý potlesk. V dramaticky-hudebním trojlístku bravurních výkonů má své místo i Jiří Sulženko v roli Scarpii, který svou nekompromisnost a vášnivou chladnokrevnost ztvárnil navýsost uvěřitelně. Výborně se předvedl také Richard Novák v roli kostelníka, který i ve svém úctyhodném věku podal znamenitý výkon.

            Co se týče orchestrální složky taktovkou Jakuba Kleckera, jednalo se o velice pestré a barvité hudební nastudování. Nechybělo dramatické napětí ani hladké tempové přechody. Pouze bohatě energická dynamika v některých vyhrocených pasážích přehlušila pěvce, to však jen na krátký moment. Jinak hudební doprovod vycházel všem sólistům i sboru vstříc.

            Po celou dobu veškerého dění na jevišti se po prknech procházely dvě osoby, které po celou inscenaci nevydaly hlásku. Těmito osobami byli symbolický anděl smrti a duch Marie Callas. Oba byli jakousi hrozbou a nevyhnutelným koncem, který všichni očekávají, avšak zde se s ním střetáváme tváří v tvář. Velmi ceněná je jejich téměř neustálá přítomnost, která dotvářela hlubokou, beznadějnou atmosféru nevyhnutelného konce, avšak ani na chvíli neodtrhli pozornost od hlavního dění (zejména anděl smrti, který měl výrazný kostým s velkými černými křídly).

            Operu Tosca můžete shlédnout v této sezóně ještě čtyřikrát, dále se bude uvádět i v nadcházející sezóně 2015/2016. Více v programu na http://www.ndbrno.cz/opera/tosca-1?idp=13974#kdy-hrajeme.

          

Autor

Romana Zálešáková
Romana Zálešáková

V současné době studentka Masarykovy univerzity pracující jako vychovatelka v jeslích. Dnes a denně se angažuje nejrůznějšími způsoby na poli umění, ať už se jedná o divadlo, hudbu, film nebo výtvarné umění.