Viděli (a slyšeli) jsme Hradišťan

shadow

Jestli v ráji hraje hudba, hraje Hradišťan - takto zhodnotila při odchodu ze sálu páteční koncert v kuřimském Kulturním centru jedna z posluchaček. Mně nezbylo, než jí dát za pravdu, protože výkon známého cimbálového tělesa nejenže naplnil veškerá očekávání, ale v mnohém je předčil.

Začněme ale systematicky od Adama. Hradišťan hrál posledního zářijového dne v kulturním centru při příležitosti předávání cen „Kuřimské Kulturní Činy – KuKuČ 2012“. Jiřího Pavlicu tato zkratka znatelně pobavila, jelikož se k ní v promluvách mezi písněmi opakovaně vracel a pokaždé se mu podařilo plně obsazený sál rozesmát. Ostatní spoluhudebníci svému primášovi zdatně sekundovali a působili dojmem, že si koncertování užívají minimálně stejně jako my, kteří jsme seděli v hledišti.

Tematicky byl večer stylizován do oblasti dialogů a nejen mezi lidmi. Pavlica střídal vážnější pointy s dětskou radostí, ozvláštněním bylo i akapelické uvedení staroslověnských křesťanských písní, které by se opravdu hodily do zmíněného ráje.
Hradišťan sám ani jeho hostující zpěvačka Alice Holubová nedali ani v posledních písních „setkání“ – jak koncert Pavlica nazval – publiku důvod k myšlence, že jsou hlasově unaveni, nebo by se tenčila zásoba trefných poznámek, vtípků na ostatní členy souboru či krátkých filosofických zamyšlení.

Kromě několika nešikovných amatérských fotografů, kteří svou snahou pořídit si fotku mobilem více rušili ostatní, než že by získali něco kvalitnějšího než rozmazanou šmouhu pixelů, jsem během večera nezaznamenala jediný nedostatek. Hradišťan nezklamal a já věřím, že nezklame nikoho, i kdyby to byl příznivec úplně jiného stylu hudby, než jakou i se svým neuvěřitelně širokým repertoárem hrají.

Autor

Anna Jordanová
Anna Jordanová

Úspěšně se blíží k brzkému snad úspěšnému zakončení gymnaziálního studia.
 Ve mezičase protestuje proti sněhu na chodnících, kouskům ovoce v jogurtech a Maggi, naopak podporuje fenomén čajoven, odlehlých horských chat a notebooků s výkonnými bateriemi.